O pumových útocích v Madridu 11. března 2004

Válka v Iráku, kterou vede koalice se Spojenými státy v čele, probíhá i zde v Evropě, Austrálii, ve Spojených státech, v Mexiku, Indonésii... Potvrzením této skutečnosti jsou pumové útoky v Madridu: Madrid je Bagdádem a stejně tak se zítra kterákoli evropská či americká metropole může stát Basrou nebo Fallúdžou. V tomto světě není nevinných a objektivně se za nevinné nepovažují obyvatelé zemí, jejichž státy se po celé planetě dopouštějí masakrů. Kdyby nedošlo k masakru proletářů v Madridu, nepřijala by část proletářů této země brutální skutečnost a nevyšla by do ulic bojovat proti svým utlačovatelům, proti těm, kdo ji poslali do války a nutili ji účastnit se jí v zázemí (prací, volbami, daněmi...), a nevykřičela by do světa onu děsivou pravdu: „Vaše války, naši mrtví.“

Teprve, když terorismus, páchaný „naší“ buržoazií a „našimi“ státy jinde, neselektivně udeřil proti našim bratrům v Madridu, dostaly se opět některé frakce proletariátu ve Španělsku a dalších evropských zemích na třídní terén a bojují proti těm, kdo nás/je posílají umírat a zabíjet při obraně zájmů buržoazie na celém světě. Nejde o to vyměnit vládu ani stavět proti válce buržoazní mír – mír je jen jedním momentem války. Kromě toho víme, zač stojí sliby španělských „socialistů“ (je opravdu nutné připomínat slib odchodu z NATO, k němuž nikdy nedošlo, a který před desítkami let představoval stěžejní bod kampaně těchtýž socialistů?). Jestliže stáhli vojáky z Iráku, pak jen protože se bojí nás, proletářů, protože bez nás by nemohli vládnout. I dnes však španělský stát zůstává důležitou součástí mezinárodních represí vedených Bílým domem: posílá vybavení k potlačování nepokojů, vozidla a vojáky do Latinské Ameriky a předvádí represivní schopnosti svých policajtů v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu... Pokud nebudeme bojovat proti státu dnes, pak se zítra vrátí do Iráku s ještě větším počtem policajtů, s lepším humanitárním maskováním a malou vlaječkou OSN, která sotva skryje skutečnost, že se jedná o legitimizaci téže války, téže represe.

Některé odhodlané skupiny proletářů vyšly do ulic, aby odsoudily fakt, že příčinou zdejšího zabíjení jsou strašlivé masakry páchané „naší“ buržoazií, „našimi“ státy a imperialistickými bloky. Tímto způsobem nám oni proletáři vlastně také sdělují, že válka v Iráku je i zde, že si ve svém každodenním životě proletáři prakticky volí, zda budou podporovat národní ekonomiku své buržoazie, a tím pádem se budou podílet na masakrování našich třídních bratrů po celém světě, a nebo naopak vyjdou do ulic, aby bojovali proti své vlastní buržoazii, aby se chápali revolučního násilí ve snaze zastavit vražedné války, které „naše vlastní“ státy vedou v různých koutech světa.

Nebudeme s bojem proti válce „tady a teď“ čekat, až jestli budou dál masakrovat proletáře v Iráku nebo v našich městech. Kapitalismus provádí tento terorismus proti lidstvu permanentně. Palivem, které udržuje v chodu „naše“ národní ekonomiky a „naše“ demokratické systémy, je krev proletářů.